Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Luisianští GOATHWHORE vydali materiál, který je ryzí inkarnací oldschoolové duše extrémního metalu. Lví zásluhu na tom má někdejší kytarista ACID BATH, ale pak také například i CROWBAR, Sammy Pierre Duet. Jeho kytarové linky jsou pro kapelu naprosto určující, je z nich cítit rock’n’rollová duše a jsou přehlídkou skvěle zvládnutých prazákladů metalu. Do GOATWHORE skrze něho prýští deathmetalová brutalita, ostrost a hrubozrnost thrash metalu i blackmetalové nálady. To vše v jednokytarovém balení, které jen ojediněle skladbu osolí nějakým sólem, ale o to více se soustředí na nosné hoblování, které na desce „Constricting Rage Of The Merciless“ prostě nemá chybu.
GOATWHORE je přesně ten typ kapely, která když vyběhne na pódium ve stahovácích pobitých stovkovými hřeby, nepůsobí směšně. Sem to prostě patří a kdyby to bylo jinak, bude tu něco chybět. „Constricting Rage Of The Merciless“ je jedno z nejlepších alb z poslední doby, které důstojně oprašuje metalový purismus. Předkládá hudebně skvěle zvládnutý materiál, který zdaleka není jen tupým repasem dřevních let kovové éry.
Constricting Rage Of The Merciless (2014) Blood For The Master (2012) Carving Out The Eyes Of God (2009) A Haunting Curse (2006) Funeral Dirge For The Rotting Sun (2003) The Eclipse Of Ages Into Black (2000)
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.